Darujte
Vyhledávání

Příběh Hospice Anežky České

Od myšlenky k prvnímu kamennému hospici v ČR

Od myšlenky k prvnímu kamennému hospici v ČR

"V březnu 1993 jsem nastoupil do Charity, která tehdy začínala budovat své služby a struktury. Mým úkolem bylo rozvíjet charitní činnost na území zahrnujícím polovinu diecéze, resp. severovýchod Čech. To pro mě byla velká motivace. Později se přidala touha najít řešení pro lidi v terminálním stadiu onemocnění." 
                                                                                                  Ing. Mgr. Miroslav Wajsar - zakladatel

Na počátku byla touha

Na počátku byla touha

"Vzpomínám, jak se tenkrát odcházelo ze života v nemocnicích: na vícelůžkových pokojích, lůžka oddělená jen plentami, návštěvy příbuzných byly možné obvykle pouze ve středu a v neděli na dvě hodiny odpoledne. Umíralo se v osamocení a bez duchovní péče. To jsme chtěli změnit.

V roce 1994 přišla s námětem postavit lůžkový hospic paní doktorka Marie Svatošová a domluvili jsme se na spolupráci. Poté jsem požádal město Červený Kostelec, zda by nám darovalo vhodný pozemek."

Začátky a pevné základy

Začátky a pevné základy

"Město nám nabídlo několik pozemků, z nichž jsme si jeden vybrali. Probíhala příprava projektových prací  a vzhledem k tomu, že se jednalo o první hospic v naší zemi, měli jsme příležitost podívat se do kolébky hospicového hnutí ve Velké Británii.

Navštívili jsme tehdy v Londýně první hospic na světě, Hospic sv. Kryštofa, a tam jsme se inspirovali, jakým způsobem navrhnout budovu našeho lůžkového hospice."

Natáčení televize

Říjen 1994: Po zahájení stavby přijela ČT 1 a TV Nova dělat reportáž.

Výstavba hospice 4

Červenec 1995: Hospic je v suchu pod střechou.

Výstavba hospice 3

Listopad 1995: Ukazuje se nadčasová architektura ve tvaru lodi

 

Když jsme v roce 1996 otevírali první lůžkový hospic v České republice, znamenalo to završení několikaletého úsilí, odvahy a víry, že i u nás může existovat místo, kde se lidé v posledních chvílích svého života dočkají kvalitní a laskavé péče respektující lidskou důstojnost. Budova připomínající loď od počátku nabízela prostory pro duchovní zázemí, místa pro tiché rozjímání i jednolůžkové pokoje s možností přistýlky pro rodinného příslušníka. Ty byly na svou dobu průlomové – znamenaly odklon od neosobního prostředí nemocnic a nabídly soukromí a prostor pro osobní blízkost.

První měsíce provozu byly velkou školou. Všechno bylo nové – nejen pro personál, ale i pro rodiny pacientů a širokou veřejnost. Tehdejší přístup k umírání byl poznamenán nedostatkem informací, obavami i předsudky. Naším cílem proto nebylo jen poskytovat špičkovou odbornou a duchovní péči, ale i šířit osvětu: ukazovat, že hospic není místo, kam se odkládají lidé na sklonku života, ale naopak prostor, kde se život prožívá až do posledního okamžiku s respektem, úlevou od bolesti a podporou blízkých.

Zrod myšlenky

Zrod myšlenky

MUDr. Marie Svatošová patří k osobnostem, které zásadně proměnily péči o umírající v České republice. Na počátku 90. let, krátce po společenských změnách, se rozhodla uvést do praxe myšlenku moderní hospicové péče a stála u zrodu Hospice Anežky České – prvního lůžkového hospice u nás. Díky její odvaze, vytrvalosti a hlubokému přesvědčení o důstojnosti každého lidského života vznikl model péče, který dnes pomáhá tisícům pacientů i jejich rodin procházet závěrem života s úlevou, respektem a pokojem.

sv_anezka

Sv. Anežka Česká

Sv. Anežka Česká (1211–1282) pocházela z přemyslovského královského rodu jako dcera Přemysla Otakara I.. Přestože byla osudem předurčena k uzavření významného dynastického sňatku, rozhodla se zasvětit svůj život Bohu a službě chudým. V Praze založila špitál sv. Františka, z něhož vznikl řád křižovníků s červenou hvězdou, a také první klášter klarisek. Po desítky let zde žila v chudobě, pečovala o nemocné, hladové i opuštěné a působila jako duchovní opora národa. 
V roce 1989 byla papežem Janem Pavlem II. svatořečena. Její kanonizace se symbolicky spojila s pádem komunistického režimu v Československu.

 

Místo s tváří naděje

Místo s tváří naděje

Bylo třeba bourat mýty, vysvětlovat smysl hospice a hledat podporu. První benefiční akce, spolupráce s dobrovolníky, zapojení škol a komunit – to všechno začalo právě tehdy a stalo se nedílnou součástí naší činnosti. Vznikla tradice otevřenosti, která provází hospic dodnes. Hospic Anežky České se stal vzorem pro další podobná zařízení v celé republice.

Loučení

Společně i v nejtěžších chvílích.

Setkávání

Hospic se stal také živým prostorem pro veřejnost. 

Mikuláš

První Mikuláš přinesl do hospice radost.