Činnosti dobrovolníků se mohou velmi lišit. Pomáhají na recepci hospice, obsluhují v kavárně, starají se o květiny, pečují o okolí budovy nebo dělají společnost pacientům. Společně se zdravotníky, ošetřovateli a dalšími zaměstnanci tvoří velké hospicové dílo, jehož velikost a význam si rádi připomínáme. Ukazuje nám, že i poslední chvíle života nemocného mohou být naplněny pocity přijetí, úlevy a naplnění.

Dobrovolníci přináší do hospice něco navíc. Chtěli bychom proto všem poděkovat za jejich účast na psaní příběhu hospice již od jeho založení. 

A jak může vypadat příběh některého z dobrovolníků? O ten svůj se s námi podělila paní Zdeňka Petrášová:

„Je to více než 20 let, kdy v Hospici ležela moje spolužačka. Bylo nám tehdy 50 let. Nebyla věřící, ale po necelém roce sblížení s personálem požádala o křest a smířená s koncem života zemřela. Díky tomu obdivuji zaměstnance Hospice. Po deseti letech začaly pečovatelky dojíždět za mojí maminkou, která z nich měla radost. 

Před čtyřmi lety mě požádal starší kamarád, abych se stala dobrovolníkem v Hospici Navštívila jsem tehdy prvního pacienta a cítila jsem s ním porozumění. Držet za ruku vážně nemocného, někdy ho i pohladit, vytvořilo něžné pouto mezi mnou a odcházejícím. Stále se učím být k nemocným blíže, darovat jim modlitbu a trochu času. Pomoc nemocným mě naplňuje radostí.“