Děkujeme jí za milý kolegiální vztah k nám spolupracovníkům, ale především za příklad vlídnosti, dobroty a skromnosti. Za hřejivé úsměvy, uklidňující slova a tišící pohlazení, kterými se našim pacientům snažila odlehčit těžké břímě nemoci a usnadňovat jim tak poslední chvíle jejich pozemského putování.
Za celý kolektiv hospice Všichni jí upřímně přejeme všechno dobré do dalších požehnaných let.
V roce 2021 sepsala své zkušenosti z hospicové péče do krátkého článku. Se svolením si dovolujeme uveřejnit její slova:
Ošetřovatelka s inventárním číslem 6
V hospici pracuji od jeho otevření. Na otázku, jak dlouho už pracuji v hospici s oblibou odpovídám, že jsem již inventář. Při každoroční inventuře mě najdou zase na stejném místě, na stejné pozici ošetřovatelky.
Měla jsem už na základce touhu pracovat ve zdravotnictví, snad k tomu přispěla skutečnost, že se moje maminka starala o babičku s roztroušenou sklerózou, byla s ní doma a my jsme díky tomu měli krásné dětství.
Přijetím do první hospicové party u mě došlo k naplnění a nasměrování další životní dráhy.
Práce mě naplňuje, těší, nezklamala mé očekávání, nenaplnila mé obavy, je pestrá, veselá i smutná, díky ní jsme trochu jako děti - pláčeme i smějeme se, utěšujeme a jsme těšeni, pohladíme a jsme pohlazeni, ale stejně rychle jsme posláni do určitých mezí a často ještě dál, kde slušná slova nestačí.
Není třeba andělských slov, ale naslouchání, lépe mlčet, než slibovat nesplnitelné. Přiznat, že na otázku neznám odpověď.
Pacient cítí, že je čas na rekapitulaci života, vztahů s rodinou a blízkými. Nepokažme si tyto chvíle určené k upřímnosti, odpuštění, smíření, objetí, poplakání, klidnému pobytí a propuštění do lepšího života.
Přiznejme si, že kromě lidského nemalého snažení HOSPIC stojí na pomoci a požehnání shůry.
Naše práce by nebyla nic platná, nerealizovatelná bez soudržného kolektivu se shodnou ideou. I když šlapeme různými cestami k jejímu naplnění, musíme mít jeden v druhém oporu, důvěru, pomoc. Jsme svým povoláním poznamenáni.
Čím déle pracuji v hospici, tím větším tajemstvím pro mě je, kdy je člověk odvolán ze života a proč právě tímto způsobem. Myslím si, že na toto PROČ dostaneme odpověď opravdu až na věčnosti.
Žijme a radujme se už teď a tady z každého darovaného dne, ze všech událostí, co nám přinese. I když jsme už o něco přišli, zrekapitulujme situaci z pohledu toho, co nám ještě všechno zbylo, oč bychom mohli přijít, ale máme to.
Hodně radosti a úspěchu při nacházení přeje ošetřovatelka s inventárním číslem 6.
Marta Špuláková
